101 názorností. U I11lad}-ch spisovatelů, vystupujících v třicátých letech s literárnimi prvotinami na vei-ejnost, převládal bystrý a pronikavý intellekt nad volnou a tvůrčí (';brazností; u všech jevila se převaha dllsledné logičnosti nad bezprostřední schopností hlubokého vznětu citového a svěžího vzrušení náladového. Byli to nadaní a vtipní, důmyslní a duchaplní spisovatelé, nikoliv však básníci: ni jeden z nich neovládal verše, ni jeden z nich neuměl vytvoi"iti lyrické básně; v novellách, románech a dramatech, do jichž služeb postavili veškerou svou tvtlrčí a transformačni sílu, prokázali původnost pouze moderně účelnou, ideově zajímavou volbou nových a plodných látek, nikoliv novostí dohu dramatického neb epického. Všickni z nich byli oddáni pevnému a účelnému zaměstnání na rozdíl od starších romantiků, hlásajících a uskutečňujících evangelium »svaté lenosti« ; chtěli býti učenci, theology, paedagogy a byli alespoň novináři, redaktory, dramaturgy, organisatory. Všickni v protikladu k romantikům, nevolníkům to snu, pi"eludu, citového roztoužení a náladového vzruchu, mravního paraJOXlI, byli lidmi činu, tendence, rozhodnuti a akce; všickni náleželi blízké, čerstVt: a zdravé skutečnosti pi'itomné a domácí; v realnosti vztahu k domovu vynikli nejen nad romantiku holdující jak časovému exotismu fantasticky pi'ebarvené dávnověkosti, tak místnímu exotismu malebně vyzdobených vzdálených scenerií, nýbrž i nad své poněkud starší učitele, z nichž byl Menzel pošvábštělý Slezan, Boerne zpařížštělý syn frankfurtského ghetta, Heine kosmopolitický rodák indifferentního Diisseldorfa. Jednostranností své kritické povahy. uvědoměl}'m svým berl in ismem, socialními a moralistními dosahy svých literárních theorií poněkud připomíná tato severoněmecká skupina lite\ární mladých autorů čistě berlínskou školu chladného a yyprahlého osvícenství .. suchého a dúkladného rozumáctví z XVIII. věku, jež obklopovala a napodobovala Lessinga: leč liší se od ní prospěšně organickou ptlvodností a životní pi-irozeností a rozhodnou mladistvostí; kdežto Nicolaisté posuzovali a odsuzovali omrzele a pedanticky v še hotové, dané, uzavi-ené, obraceli se teď mladí spisovatelé s živou vervou pi'edem k budoucnosti nezrozené, nevyjasněné a proto slibné a žádoucí. Teprve vnější společný zlý osud srazil v pevný šik ojedinělé a r0i