105

podružní členové skupiny Jung, Kiihne, lVJarggraff vytvohli pouze
v kritickém gemu práce cennější. Časopisy, řízené a ovládané
spisovateli mladoněmeckými, ať již to byly literární přílohy politických
li~ttl, ať samostatné podniky revuální, jsou přeplněny referáty,
recensemi. polemikami o věcech písemnictví a essayistickými podobiznami
literárních hlav. Hypertroficky vyvinutý ten rys kriticismu utajen
jest i na dně veškeré Gutzkowovy a Laubeovy novellistiky a
dramatiky, jež nepodávají naprosto suggestivní il1usi života, nýbrž jeho
pi-esvědčivou kritiku. Tito autoři neztrácejí se v stoické impassibilitě
za sv)'m dílem, nýbrž v sebevědomí své mocné a vzájemné
individuality opětovně do něho zasahují; neoperují vnitřně zákonnými
postavami, které se organicky rozvíjejí, nýbrž aprioristickými tendencemi;
nemalují ce10u složitou životní skutečnost moderní společnosti v celé
její šíři a příčinné spojitosti, nýbrž pi-edpojatě posuzují s
povýšeného hlediště reformních a melioračních programmů oprávněnost či
nesprávnost jejich zjevů a zřízení - slovem umění románov~ i
dramatické neni jim tvarovým množením a podstatným zhušťováním života,
nýbrž daleko spíš~ posuzováním a zhodnocováním jeho s intencemi
přímé a rychlé činorodé akce. Toto hledisko znamená v umění
slovesném odklonění se od literárního principu Goetheovského
objektivismu a přijetí subjektivismu Jean Paulova; v kritice pak odvádí
naprosto od literárně-historického výkladu autorova z doby a z duše
národní i od Heg-elovského rozboru díla dle abstraktních zákontl
spekulativní filosofie a aesthetiky a pi-i myká se k tendenční kritice
Menzelovsko-noerneovské. Tak vyrůstá kriticismus Mladého Německa,
jednak z intellekt ualistické povahy předních zástupcú hnutí, jednak z
celého náz6ru poromantické doby, která nechce projevy života chápati,
nýbrž jen souditi, odmítati neb reformně pi-eměňovati a celý ten
kriticism ph myká se organicky k literárním názorům a kritickým
tendencím tří významných předchůdců nové literatury.

Vnější vztahy :Vrenzelovy k mladoněmeckému hnutí bvlv, jak
známo, velmi těsné a složité: :Menzel hlásil se sám za jeho
spolutvůrce, vítal takměi- samojediný z německých kritíkú jeho knihy,
spojil se pro několik měsíců s předním jeho zástupcem Gutzkowem
a svěřil mu v literární své továrně rozsáhlý a významný úkol;
znepřáte1iv se s ním a obávaje se jeho a \iVienbargovy konkurence.
denuncoval je i s celou ostatní družinou u vlády; líčil své
denunciantstvíjako statečný čin a prohlašoval v pozdních letech boj proti
mladoněmecké nemravnosti a nevěře za hlavní poslání svého životá. Nás
v}ak zajímají vztahy vnitřní: a tu dlužno:vyznati. že kritika Menze-