bílé kvítky, a kde výkřiky ptačí trhají jednotvárnou
píseň fontány. On vede naše kroky na osamělá ná.
břeží nad hučící řekou, jejíž temné vody zrcadlí tmavší
ještě štíty zubatých domů, a jeho mocí dospíváme tam
poznání vlastní své vnitřní podstaty. Všichni, i když
jsme si toho neuvědomili, tušili jsme přítomnost těchto
geniů locí na různých místech svého putování a po.
bytu, pozdravujíce je úžasem, nadšením, vděčností:
jsme jim více povinováni, než bychom se nadáli.
Leč, kdo jest nám bližší a dražší z těchto geniů, než
místní božstvo Prahy, jehož přítomnost stejně inten=
sivně prožíváme ve stínech Starého města jako ve
ztrnulém úsměvu Malé strany nebo ve vznešeném
mlčení hradčanských paláců a klášterův?

Není to nikterak božstvo jednoduché. Právě Praha
patří k oněm městům s velkou minulostí, u jejichž bran
sedává několik geniů locí různého věku, různé vůle a
tudíž i různého kultu; oddáme=li se do ochrany jed
•noho, odvrátí od nás druhý tvář, nebot druh neroz·
umí druhu. Ale lze milovati město tak, že v každé
době svěříme se jinému geniovi; tím znásobili jsme si
život a připravili si možnost procházeti za sebou ně
•kolika kulturními formami. Chybil by, kdo by povahu,
osud i smysl městského celku vykládal příliš přímo~
caře: nejvlastnějsí tajemství Prahy by uníklo jeho po
•hodlné a zjednodušující pozornosti. Oč moudřejší jest
v kultu soustředěném a pokorném odevzdávati se
samotářským rozhovorům s těmi různými genii toci,
kteří panují nad Prahou! lIJ

2