.JAN NERUDA

Když se na sklonku před březnového období vyžívaly
myšlenky, jimiž byl český národ duchovně obrozen v první
polovici devatenáctého století, zosobňovaly dvě výrazné
postavy našeho písemnictví nový obsah životní, který se
měl státi základem dalšího rozvoje obrozeného národa:
básník Karel Hynek Mácha a publicista Karel Havlíček
Borovský. Nebylo bez významu, že tu vedle básnika stál
novinář a politický buditel; doba, již zralá k tomu, aby
obrozeni jazykové, literární a vědecké bylo přeneseno také
do občanského života veřejného, přímo si žádala mužů,
kteří by všemu lidu tlumočili výsledky myšlenkového
i mravního úsili duchovních tvůrců. Předčasně podlomený
pěvec "Máje" K. H. Mácha vyslovil již v třicátých létech
čistě moderní požadavek úplné svobody básníkovy,
nepodvazované žádnými ohledy a tendencemi: básník,
vzdělaný poesií i filosofií světovou, vyslov pravdivě a plně
všecko, čeho se dotrpěl, domyslil a docítil, vytvoř pro tento
životný obsah samostatnou a přilehavou formu a hledej
pod svou osob ni zkušeností hodnoty obecně lidské.
Neohrožený redaktor "Národních novin" a "Slovana" K.
Havlíček Borovský hlásal za soumraku předrevolučního
absolutismu, pak za krátkého úsvitu konstituce a
nejrozhodněji za nové reakce nutnost politické obrody v duchu
demokratickém, na základě konstitučních, podle zásad
osvícené svobodomyslnosti a ukládal s plným vědomím
odpovědnosti českým novinářům, aby tento program
důtklivě a srozumitelně šířili v lidu; sám byl státním
zpátečnictvím zdolán již na prahu slibného mužstvÍ.

Na počátku padesátých let, kdy rakou.,ský absolutismus
dovedl na dobro udusiti veřejný život v Cechách a na
Moravě a když se myšlenkový ruch sluyl v studovnách učenců,
zdálo se jakoby vzácné símě Máchovo a Havlíčkovo bylo
ve vyprahlé půdě zhynulo navždy. Ale ještě před
rozhod
7