vůl1 a činem čelili děsu před prázdnem, věšícím se na
všecky starostlivé úvahy o národní budoucnosti;
nezlomen nezdarem, umírá s válečnou korouhví v
neochablé d'lani. Vnuka Emila si vychovává za dědice,
nejenom svého děsu, nýbrž především svého úkolu. V
definitivní, nedopsané versi nachází Viktor Dyk pro
tento poměr děda a vnuka neobyčejně Šťastnou a
výraznou formulaci, připomínajíci námět a symboliku
dramatické pohádky, vzniklé nedlouho po převratu,
On dře j a dra k. Drakobijce, jenž neporazil draka,
ukládá svému vnuku za životní poslání, aby draka
zabil. Sotva mohl Emil zůstati po tomto závazku oním
pesimistickým a trpným diletantem lásky a literatury,
o němž vyprávěly původní náčrty románu. Jak ukazuje
definitivní předmluva díla, netajil se Viktor Dyk tím, že
osud vnukův bude mnohem krutější než osud dědův,
nejenom pro samou kletbu vnukovství, ale hlavně pro
změnu poměrů, které přímo nutí k pochybnostem a k
resignaci všecky, kdož činně přemýšlejí o národní
budoucnosti a usilují veřejnou akci o ni.

Předmluva črtá však také dějový obrys celku, který
měl podle autorovy touhy narůsti ve velikou
historickou skladbu o zápase za českou samostatnost národně
státní. Děd Václav Saroch, neodstrašen neúspěchy
české politiky, od revoluce roku osmačtyřicátého, přes
pád fundamentálek až po éru Taaffeovu se vrhá do
boje proti punktacim, věře, že nyní může nejlépe čeliti
"děsu z prázdna" a padá v něm. Mladé pokolení, mezi
jehož Benjaminy nechybí Emil Saroch, pozvedá prapor
vypadlý z ruky starého bojovníka, aby při něm setrvalo
přes nepřízeň doby, až do chvíle naplnění, která
piichází pozdě, pro ně samé snad až při1iš pozd·ě. 1 měl se
životní román Emila Sarocha, nezapominajJcího, že
vy
292