Z POVÍDEK MĚSÍCE.

@Jasto za noci mne měsíc doprovázel a znali
jsme se dobře, tak dobře, že se. až
rozhovořil němý měsí~. Vypravovával velmi
mnoho, divné věci, jakž může jen ten,
kdož ve dne ani nežije a jen noční rosou se sytí
a po snech dřímajícího lidstva kráčí.

"Jiní předou z jediné myšlénky knihu," pravil
ke mně měsíc, "ty učiň ze sterých skromný
feuilleton; to osud tvůj I"

NOC PRVNÍ.

Jednou, v překrásném letě, byla noc tak jasna,
že jsem podobné ještě nepamatoval. Stíny, které
staroměstská věž vrhala, byly jako za dne ostré,
a když jsem prošel staroměstskou věží mosteckou,
zdál se mně most, řeka, město i nebe zaplaveno
dnem, ale dnem mrtvých, kouzelně zatemnělým a
zeslablým, a světlo měsíce podobalo se světlu
dřímajícího slunce. Nebe bylo modrošedé, nikde
ani mráčku a Petřín i Hradčany zdály se mně
vzdálenější než jindy a ostré jindy okraje jejich
splývaly s nebem. Praha se mně podobala dívce,
u které nebe plno nadějí obestřelo se průsvitnou
rouškou smrti. Měsíc jak rybí oko jasný ploul
zá
16