zdálo, já myslím, že pánbůh tomu tak chce. ŕ
Vy jste tak ~amoten, pane Vojtíšku, nikdo vám
neposlouží. - Vy máte všude přízeň, máte tuze
moc dobrých lidí. - Vidíte, já bych se k vám
přistěhovala. Kus peřin mám -"

Pan Vojtíšek mezi tím pomalu vstával. Už
tu stál rovně a pravici si narovnával kožené
stínidlo své čepice. "Radš utrejch I" vyhrkl konečně
a obrátil se bez pozdravu.

Kráčel pomalu k Ostruhové ulici. Dvě zelené
koule svítily za ním, až zmizel za rohem.

Pak si Miliónová stáhla plachetku až po bradu
a seděla dlouho nepohnutě. Snad usnula .

•-

Divné zvěsti začaly se najednou šourat
Ma10u Stranou. A koho se dotkly, škrabal se Zll.
uchem. "Pan Vojtišek," znělo to často v
rozpravách a za chvilku zas jsi slyšel: ,;Pan Vojtíšekl"

Brzy jsem zvěděl všeho. Pan Vojtíšek prý
nebyl ani chud. Pan Vojtíšek prý měl tam za
vodou, na Františku, dva domy. To prý ani není
pravda, že bydlí pod hradem někde v Brusce.

Blázny si dělal z dobrých malostranských
sousedů I A po tak dlouho I

Nastala rozhořčenost. Mužští se zlobili, cítili
urážku, styděli se, že byli lehkověrni.

"Darebák I" pravil jeden.

"Je pravda," rozumoval druhý, "viděl ho
někdo žebrat v neděli? To byl nejspíš doma, ve
svých palácích a jedl pečeně."

34