Ženské ještě v~haly. Dobrá tvář páně
Vojtíškova zdála se jim přec příliš upřímna.

Ale plišel dodatek zvěsti. On prý má btké
dvě dcery a ty prý dělají slečny. Jedna: prý má
lajtnanta a druhá chce jít k divadlu. Nosí jen
samé rukavičky a jezdí do Stromovky.

To rozhodlo i u ženských.

Takřka ve dvakráte čtyryadvaceti hodinách
byl osud páně V ojtíškúv zjinačen. Všude ho ode
dvelí odbývali, že jsou "zlé časy ff. Kde míval
obědy, slyšel, že "dnes nic nezbylo ff, nebo: "Jsme
chudi, měli jsme jen hrách, to není pro vás."
Uličníci kolem něho poskakovali a pokřikovali:

"Domácf pán I Domáéi pán tf'

Byl jsem v sobotu před domem a viděl
blížícího se pana Vojtíška. Pan Herzl stál jako
obyčejně v bílé své zástěře mezi domem, opřen o
kamennou veřej. Mimovolně, v nevysvětlitelném
strachu jakéms jsem veběhl do domu a skryl se za
silná vrata. Kolem stěžejí viděl jsem blížícího se
pana vVojtřška dobře.

Cepice se mu v rukou třásla. Nepřicházel
s jasným úsměvem jako jindy. Hlava byla
sklopena, nažloutlé vlasy zcuchány. "Pochválen buď
pán JežÍš Kristus, f' pozdravoval obyčejným
hlasem. Pn tom se mu hlava povznesla. Tváře jeho
byly bledy, oko jako by dřímotou potaženo.

" To je dobře, že jdete," mínil pan Herzl.

"Pane Vojtíšku, pújčte mně dvacet tisíc. Nebojte
se, že přijdete o ně, ~dou na dobré hypotece.
Mohl bych teď koupIt dlJm tady vedle "u
labutě _"

35