HASTRMAN.

1§1' odi! vždy s kloboukem v ruce. Ať byl
sebe větší úpal mrazový nebo sluneční,
Ch p nanejvýš že držel svůj nízký, ale baňatý
cyling.r se širokou střechou nad hlavou
jako parasoI. Sedivé vlasy byly hladce přičísnuty
k lebce a spojovaly se vzadu v cůpek tak pevně
stlačený a svázaný, že se ani nekýval - jeden
to z nejposlednějších cůpků v Praze, už tenkráte
byly tu jen dva nebo tři. Zelený fráček jeho, se
zlatými knoflíky, měl živůtek jen krátký, za to
byly ale šosy dlouhé a tloukly hubenou, malou
postavičku páně Rybářovu do vychrtlých lýtek.
Bila vesta kryla nahnutá prsa, černé spodky šly
i~ 'po kolena, kde se svítily dvě stříbrné přasky,
P!li4.~1 byly sněhobílé punčochy zas až k jiným
'av~a stpit>iriýrii přaskám a pod těmi šouraly se
velké střevíce. Byly-li ty střeví~ někdy
obnovovány, nevím, ale vždycKy vypadaly. tak, jako by
se k nim byla brala rozpraskaná kaže se střechy

nejstaršího fiakra. .

Suchý, špičatý obličej páně Rybářťtv byl
ozářen věčným úsměvem. Zvláštní podívání bylo
na pana Rybáře, . když šel po ulici. Každých
dva~et krokti zůstal stát a obrátil se vpravo vlevo.
Podobalo se, že jeho myšlenky nejsou' v něm,

39