"musí být zle, nese na prodej I" Je mně líto,
musím.li říci, že pan Vitouš netěšil se přílišné
vážnosti u sousedů. Vypravovalo se o něm, že
jednou už byl blízek bankrotu, a podnes se dívá
dobrý malostranský soused na "bankrotáře"
naprosto jinak než svět ostatní.

Ale pan Rybář kráčel klidně dál trochu
rychleji než jindy. Pod levým paždím nesl jednu z těch
čtyřhranných škatulí černých, o nichž tolik
povídáno. Tisknul ji pevně k tělu, tak že smeknutý
klobouk v ruce dole byl jako by k noze
přiklížen. V pravé ruce měl španělku s placatým
knoflíkem ze slonové kosti, znamení to, že pan
Rybář jde někam na návštěvu, nikdy jindy
nenosil hole. Pozdravován zdvihal hůl a hvízdal
mnohem hlasitěji než jindy.

Sešel Ostruhovou ulicí, pře~el
svatomikulášskÝm náměstím a vešel do domu Zambereckého.
Tam bydlel v druhém patře gymnasijní profesor
pan Muehlwenzel, mathematik a přírodo,'?:pytec.
Tedy muž vzdělání trochu tenkráte neobyčejného.
Návštěva netrvala dlouho.

Pan profesor byl v dobré miře Jeho hřmotné,
pod sedlé tělo bylo sobě právě odpolednim
spánkem odpočínulo. Dlouhé šedé vlasy, věnčící lysé
temeno, ježily se sem tam v pohodlném
nepořádku. Modré, duchaplné ,. vždy přívětivé oči se
svítily. Tváře, beztoho vždy rudé, hořely. Ty
širo~, dobré tváře byly trochu silně neštovicemi
prprvány a zavdávaly pa"uprofesoru příěinyk
stálému vtipu. "Tak je to na světě," říkal, "když
se děvče směje a máv tváři důlek, je prý hezké;

43