já když se směju, mám sta důlků, a jsem prý
přec jen ošklivý."

. Pokynul panu Rybářovi k pohovce a ptal se:

"Cím tedy mohu sloužit?"

Pan Rybář položil škatuli na stůl a sundal
svršek. Pestré kamínky zazářily.

"Já bych - já jen co tadyhleto tento 8
jakou to má asi cenu -" koktal.

Posadil se pak a opřel bradu o knoflík hole.
Pan profesor se zadíval do kamínků. Pak
vyndal jeden temný, vážil v ruce a prohlížel proti
světlu. "To je moldavit/' pravil.

Jak?"



,,~oldavit. "

"Djó, moldavit," hvízdnul pan Rybář. Na
tváři jeho bylo tak trochu vidět, že slovo to

slyší poprvé v životě. .

" T en by se hodil pro naši gymnasijní sbírku,
jsou už řídky. Moh' byste nám jej prodat."

"To by se vidělo. - Co tak asi -"

"Tři zlaté v dvacetnících byste za něj dostal.

No?"

"Tři zlaté I" hvízdnul tenounce paQ Rybář.

Brada se zdvihla a sklapla pak zas na knoflík.
"A ostatní?" šeptnul po chvilce z náhle
stísněného hrdla.

. "Chalcedony, jaspisy, ametystky,
záhnědy,to nic není."
-
Za nějaký okamžik byl pan Rybář zas již
u rohu Ostruhové ulice. Kráčel pomalu vzhůru.
Poprvé ho sousedé spatřili, an měl klobouk na
hlavě. Širóká střecha byla stažena do čela.
Špa
44