Pan Rybář mimovolně ust;pupil o krok nazpět.
Dvéře vrzly a vešel pan Sajvl. Snad ho byla
krásná noc zdržela u okna. Snad byl zpozoroval
na starém strýci neobyčejný neklid a slyšel z jeho
pokojíku dlouho trvající šukot. Snad vylehly i
některé starcovy vzdechy hlasitě z okna ven.

"Strýčku, snad nechcete ty krásné kamínky
vyházet všechny ven 7"

Stařec sebou škubnu!. Pak zašeptal dívaje se
ůpřeně k Petřínu: "Nemá to ceny - oblózky -"

"Já vím, že nemají velké ceny, vždyť to znám
sám. Ale cenu mají přec, pro nás i pro vás. Vy
jste sobě je pracně sebral - strýčku, nechte je,
prosím, všechny pro mé děti. Budou se na nich
učit, vy jim budete vypravovat -"

"Mysleli jste snad," šeptal zas stařec monotonně
a. s namáháním, "že jsem bQhat, a já vskutku· -"

"Strýčku," pravil pan Sajvl hlasem pevným,
ale při tom měkkým a uchopil starcovu ruku,
"copak nejsme vámi bohati 7 Moje děti by ne·
měly dědečka, moje žena by byla bez otce,
kdybychom neměli vás. Vždyť vidíte, jak jsme kolem
vás šťastni, vy jste naším požehnáním v domě -"

Ná,hle přistoupil stařec zas až k samému
oknu. Usta se mu zachvěla, v oku cítil nevýslovný
tlak. Pohlídl ven. Neviděl nic určitého, vše se
třpytilo jakoby rozpuštěný démant, vše se vlnilo
- až k samému oknu - až do jeho oka - moře

moře!

Dál už povídat nebudu, dál už neumím.
!l'áror!ní Listy 1876.

46