V prvních dnech srpna, když se jednalo již
o nejsubtilnější p'odrobnósti plánu, ptal jsem 'Se

náhle: . ,;Kouše Pohorákův' pes 7" '. , ,

"Kouše," potvrzoval Prokop Holý: "včera
utrh' pernikářovic děvečce sukni." '. ' .

. I To' bylo velmi důležito, že Po horákův pes
kouše.

* * *

Nastalo jitro památného dne. Neomylná
kronika nebes záznamenala si je co jitrd" pondělní.

Viděl jsem je lehýncese šeřit, pak popelavě
šedivět, "Pak 'se potoenáhlu . světlít; vždy jasnějšího
světla přibírat '-' vše to' v dobách nesmíme
dldtihýth. A' 'přeccelá duše prahla podivným
zpOsobetri touhou, aby se ani 'nešeřilo . anín'esvěHilo
a příroda skočila přes ten' jeden jedinký' d6ri.
Očekával jsem, že se cos podobného najisto stáli
musí, modlil jsem se, modlil, a duše má, přiznám
se,"mřelá tesknotou.

"N~pal jsem po celou noc. Jen někdy
mžikem :'Jtřeilítla :t:Ílnničná dřímota, hned na to
jSerlale /seboulzas ha horkém'loži' mrštil, a měl jsem
co děl~t, abychhlasiťěhezaupěl.

"Co pak je ti - ty vzdycháš ?" ptala se
několikrát 'matka.

Tvářil jsem se, jako bych spal.

Pak' matka vstala,' rozsvítila a přistoupla ke
mně. Měl jsem oči zavřeny. Položila dlaň na mé
čelo. "Ten hoch pálí jako' oheň. Muži, pojá sem,

jemu něco je." .

"Nech ho," mínil otec, "někde se včera

53