vztekal. Čerti jimi šijou - ale tyhlety spolky
musí přestat, pořád jsou s Franckem, Josefem a
s tím rakovnickým pohromadě _tl

"Vždyť víš, že se spolu učí, jde jim to líp. ti
Píšu upřímně. Bylo mně naprosto nevolno.

Bylo mně nevolno vlastně už po více dnů, pořád
hůř, čím blíže přicházel 20. srpen. Pozoroval
jsem cos podobného také u ostatních vojvůdců.
V posledních schůzích mluvilo se někdy až
trochu spleteně. Přičítal jsem to ve vnitřku
svému tomu, že mají vojvůdcové strach. Přemohl
jsem sama sebe a' vystoupil předevčírem rázně.
Odpírali vesměs co nejhrdinněji, rozohnili jsme
se, nikdy nebylo mluveno tak rázně jako
předevčírem. Následující noci jsem spal ale přece
špatně. Ano, kdybych byl cítil naprostou
hrdinnost u ostatních, byl bych sama sebe cítil také
zcela jinak.

Ze bych já sám měl strach, nemohl jsem
připustit za žádnou cenu. Přec jsem si myslil a
znělo to jako těžká žaloba na osud, proč as
zrovna mně přidělen ten úkol děsný. Rozboření
Rakouska zdálo se mně pojednou býti kalichem
plným nevýslovné hořkosti. Byl bych se rád
modlil: "Pane, odejmi kalich ten ode mne! ti ale
cítil jsem, že není už zbytí, a vrchol slávy byl
mně pojednou vrcholem Golgaty. Přísaha však
vázala.

V deset hodin jsme měli být na místě, v
jedenáct měl přijet Pohorák, o půl jedné měla se
provést akce.

Vyšel jsem v· devět z domu.

54