Příjemný letní vánek .osvěžoval skráně.
Modré nebe se usmívalo jako Márinka, sestřička
Prokopa Holého, když vyzývala k nějakému
čtveráctví. Mimochodem řečeno, byla Márinka mou
láskou. Vzpomněl jsem si na ni, na úctu, jakou
jevila vždy k hrdinné povaze mé, a pojednou
mně bylo snáz a snáz, prsa se vypínala a duše
rostla.

Stal se kouzelný obrat, než jsem dostihl
Jeleních příkopů, přistihl jsem se dvakráte, že jsem
si byl poskočil na jedné noze.

Rozpomínal jsem se, je-Ii vše v pořádku.

Bylo ve vzorném. Dva praky kryly se v mé
kapse. V druhé kapse se kryla černá páska na
oko. Pod ramenem nesl jsem školskou knihu,
k vůli válečné lsti. Kráčel jsem po Marianských
hradbách kolem cvičících se vojenských oddílů a
nezachvěl jsem se ani. Věděl jsem, ty že do té
doby budou dávno ve svých kasárnách zpět.

Bylo času dost, obešel jsem tedy celou
válečnou posici. Prošel jsem Chotkovy sady,
kdestále poblíž silnice, vedoucí již dolů - zaujmouti
měl místo Mikuláš z Husi. Pohlédl jsem dolů do
Brusky, kde měl stát Prokůpek, vyčkávající
Pohoráka, aby pak, nadběhnuv mu strmým úvozem,
dal nám rychle zprávu. Vystoupil jsem až k
citadelce a přešel odtud valy k Bruské bráně. Když
jsem byl u citadely, tlouklo mi srdce, když jsem
se od ní vzdálil, zase přestalo. Valy od citadely
k Bruské bráně tvoří dvě vybíhající bastióny.
První z nich je cele vyvýšena a má nahoře
v okruhu svém drobnou planinku; v té byl

55