z Husi ku svému stanovišti. Jlechetné, odvážné
srdce - udatný bojovník. - i prázdniny
obětoval velké věci, mohl být u bra.tra doma už po
čtrnáct dní - - ale cítil jsem, že je mi trochu
na závadu, že ho vidím. Musil jsem tedy nyní vna
vojenskou obchůzku, dle povinnosti své. Sel
jsem, drže otevřenou knihu před sebou, pomalu
baštami. Nikde zde nahoře procházejícího se
člověka.

Došel jsem rybníčku. Zde ležel' v trávě
Prokop Holý. Jak jsem ho spatřil, začal jsem dělat
dlouhé, pádné kroky, jako by těžká, obrněná
noha duněla po vozové hradbě.

Prokop Holý držel také knihu v ruce a díval

se na mne. Oči jeho byly červeny.

"Všechno v pořádku?"
" Všechno."

"Máš ?"

"Mám." - Totiž že má bambitku, jemu
svěřenou.

Mrknul jsem po křoví, pod nímž ležely ·naše
.oblázky. Prokop Holý mrknu I taky a patrně se
hleděl při tom trochu pousmát, ale nepovedlo se
mu to. V tom vyšel z citadely voják s ~onví
v ruce, oděný v halenu a pohodlnou čepici. Stálý
to tam sluha. Na toho jsme byli v rozpočtu svém
zcela zapomněli - no, o jednoho víc! Přicházel
pomalu blíž, a když byl zrovna u nás, postavil
konev na zem. V nás obou hrklo jako v
hodinách.

"Mladí pánové, nemají nějaký cigárko?"
"Nemáme, my _tl ale nedopověděl jsem j

57