podobností soudit, že půjdou spiš v levo, ven
k Podbllbě.

Náhlá zimnice mne rozrazila - vstal jsem
namáhavě.

Raděj zas na obchůzku I Beztoho volá
neúprosná již povinnost.

Když j~em se blížil pádnými kroky - ale
cítil jsem sám, že nejsou teď moc pádny - zas
k Prokopovi, vcházel. právě inspekční důstojník
do citadely. Počkáme beztoho, až. zase vyjde.

Ale na tváři Prokopa Holého pozoroval jsem
úbělovou bledost.

"Pepíku, ty 'máš strach," pravím s upřímným
soucitem,

Prokop Holý neodpověděl. Položil
ukazováček pravé ruky pod pravé oko a stáhl dolejší
klapku tak, že bylo vidět vnitřni červený .okraj.
Známý to posuněk pražské mládeže, jenž v slova
přenešen znamená naprostou negaci.

Proč jen neřekl, že má strach I Mohlo být
Rakousko ještě -

"jedenáct," zajektal Prokop Holý.
jedenáctá snášela se teplým vzduchem
pomalu dolů. Každé .bácnutí třepetalo se dlouho
kolem sluchu a mimoděk jsem pohlédl vzhůru,
není-li zvuk ten nějak viditelně stělesněn. Byly
to mohutné rány, které tu odzváněly jednomu
znejstaršich a největších státních útvarů
evrop
ských! .

. . ještě jsem pomalu obešel vojenskou posici
Mikuláše z Husi a sestupoval pak volným
krokem .dolů k Prokůpkovi. Zdálo se mně,.že musím

60