Nebe bez obláčku. Ale když se tak člověk
dívá vzhůru, znenáhla slábne zrak a zdá se, že
se ve vzduchu hemží samí šlehající sebou bílí
červíci. Nejen plný zrak, také plné tělo měl jsem
pomalu červíků těch, krev skákala a zas se
zarážela, ted škubnul sebou ten sval, teď zas onen.
Jako by roztavené olovo kapalo s nebe.

Obrátíl jsem se stranou, tváří k Prokopovi.
Bíly tři čtvrtě.

"Ty - poslouchej _" obrátíl se Prokop
Holý pojednou ke mně a oči jeho stály v sloup,
"jestli nás Pohorák nezradil!"

"To snad ne _" zakoktal jsem. Ale nedalo
mně, vstal jsem a přecházel jsem tam. Nejděsnější
myšlénky o černé zradě válely se myslí.

Tu pohlédnu křovím k ouvozu - ouvozem
běží Prokůpek vzhůru, co mu nohy stačí.

"Prokůpek!" - a první myšlénka je: utečme!
Prokop Holý je také již na nohou. Z druhé
strany kvapí sem Mikuláš z Husi. Viděl též
běží
cího Prokůpka. v

Prokůpek sotva popadá dechu. "Celedínové
pijou tam u krámu kořalku a povídají, že zrovna
teď sebral na trhu policajt hokynáře!"

Nikdo neřekl: "To je Pohorák!" Alejako
když těžký kámen padne mezi ptáky, už jsme
byli na všechny strany.

Pádil jsem ouvozem dolů, až se hlava třásla.
Mžikem jsem byl u Valdštýnské ulice, ale
jakýs pud mne hnal dál. Zahnul jsem do ulice
Senovážné, řádkové dláždění ubíhalo pod nohama.
Již jsem byl u kostela sv. Tomáše a chtěl jsem

62