násilně na svůj psací stolek - mámf ukrutnou
sílu. A ted ho popíšu, na výstrahu všem, kdož
by se s tím individuem setkati mohli.,

Tady sedí! Zpupně klátí nohama, posměšně
špoulí ústa. Je oděn v černé škorně, má na sobě
šedivou kazajku a tmavé spodky (zapínají se vzadu).
Jeho obličej je kulatý, vlasy jsou bílé jako len,
oči modré jako nebe - vskutku pěkné oči I Má
podle českého lokte třicet pět palců výše a říkají
mu Jarouš. Je po meči synem a potomkem mého
přítele a souseda (potahmo domácího pána) pana
Josefa L. a po přeslici synem a potomk~m paní
Marie L., manželky přítele téhož. A ted j~ už
tři léta stár.

"Tedy dítě," řekne čtenář~ Ano, dítě I Občan,
který "o obec se, nestará". Clověk, kterému do
lidství nic není. Muž, který má nesmírně mnoho
práv, povinností žádných. Paskvil na všechnu
rovnoprávnost. Rázného politika, poctivého přítele
pokroku musí slovo "dítě" pokaždé zabolet. A lid·
stvo pere se o každý kousek fraternity a egality,
ale vedle toho plodí a rodí paskvily na tu snahu
svou neúnavně dál, dětí je jako mravenců,
podívej se kam chceš. Zaslerené lidstvo I

Zmíněný můj příte má celou sbírku dětí.

Zrovna tak, jako mivají lidé sbírky věcí zcela
rozumný~h, já na př. starých pečetí a starých
mincí. Nedivil bych se kdyby měl přítel L.
jednoho mouřenínka, nějakého maoriho, nějakou
mongolku a pak třeba indiánku, ale on sobě oblíbil
zakládat sbírku jen plemene kavkazského, únavná
monotonie I Pokusil bych se popsat všechna
jed
73