notlivá čísla .. bohaté sbír~ přítelovy, ale moje
parně! je poněkud slaba. On má exempláry
děvčátek všeho drtl'hu, od té, kterádŽ chodí do školy,
až k té, které se diví celá rodina, že "už sedí".
Pak nějaké divoké hřibě diVčí, pák tÓ'ho kluka
Jarouše atd. atd.

Nejstarší říkají Liduška - proč? to se neví.

Liduška chodí Už do školy, do té v n'aši ulid.
Myslím, že chodí jen protO' do školy, aby mohli
se rodiče za ni z okna dívat ai do školských
vrat, a pak zas v poledne u okna čekat, až vyjde
z vrat. Vedle toho pokračuje Liduška v
rozmanitých vědách, v počtech už říká: "dvakrát ,dvě
činí čtyry", v slabikáři už čte odstavec: "Usta
mám, mluviti umím", a doiede se už podepsat.
Užívá-Ii daru písma také už ku psaní
zamilovaných psaníček, ne-trÍ1n; lhal b~ch, [kdybych řekl,
že jsem něčeho zpozO'rOval. Takto si cllodí ke
mně pro papír, péra, tužky a denněpto dva:
kréjcary na housku, za něž si poktátltém mtavnlm
boji pokaždé koupí cnkrlata .•

Druhá se jmenuje Tána. To je to hříbě. Tělo
jde z oblouku do oblouku, ruce jsou stiJe ve výši,
krok a skok je vlastně jedno, a obé je tancem
na jedné noze, drúhá noha je u Tóny naprosto
zbytečná. Nemá co dělat, tedy prozatím roste.

Třetí je Jarouš, má hrůza. Pere mne, kope
mne a za to Musím dát ještě na "polívané",
rozuměj na cukrem polívané koláče. Činim, eo IJl()hu,
abych si zlskal přízně jeho. Ondy js~m mu slíbil
živého koně ......když se. dostanu jedlYOu Oó
ftoblessy, tak se netrrám, slibU jsem. Úd tólio dne

74