prosto zvláštní, dnes myslí, že se s kluky
nesepere ani jednou - leda až později.

Strašný kvikot, děsný křik - a duše
vepříkova povznesla se do říše krásy I Nářek přítelf1v
projímal prsa Františkova - nyní v nich již
dozněl. Pod hf1rou visí vepřík nohama vzhůru, tělo
jeho, opařené a oškrábané, leskne se sněhovou
bělostí a dole na krku se mu skví jemně červený
pruh jako guirlanda růlí. Ach, básník měl pravdu,
když řekl, že smrt má sílu očišfující.

Frantík tone v samých pocitech
povznešených. Dívá se na řezníka, poslouchá jeho
výkladu. Slyší, že jen český vepřík má na hřbetě
štětiny, které se hodí k účelům vyšším, jako
také, že jen český vůl ze všech volů na světě má
"brzlík" - a Frantík se učí milovat svou vlast.
Někdy se dotkne vepříka prstíkem svým, někdy
celou rukou, a ví, že tlupa sousedských dětí dívá
se na něho od vrat a že mu závidí. On k nim
skoro ani nejde, a když přece přistoupí ke
vratům, sotva že odpovídá, ač se dnes každý kluk
k němu lichotí.

Již se seká a míchá drob ve světnici na
stole a začíná "nabíjení". Frantík stojí vedle a
podepřel bradu o stůl. Nejlepší jeho kamarád
odvážil se až ku dveřím světnice, ale Frantík si
ho nevšímá.

Náhle nastal na návsi před chalupou mezi
kluky ruch. Bylf Frantík vyšel ven, opásán
řezníkovou ocelkou. Kluci se hromadí kolem něho,
hmatají po něm'J'ako by byl dnes naprosto jiný.
Frantík se poje nou sebevědomě rozpovídá

84