čaly i zoubky drobit a vypadávat. Všichni litovali
krásné to dítě, sousedé platili i zvláštního lékaře,
ale žádné pomoci I

Bylo to v chladné podzimí. Děvčátko
nemohší více bolestí doma vydržet,. bloudilo po
10rettanském prostranství. Bolest a palčivost
nesnesitelná hnaly ji s místa na místo. Náhle měla tak
mocný pocit, jako by se jí hlava rozskočiti
chtěla; znala už pocit ten, vždy se při nělp zase
některý bílý zoubek vyloupnul. I tenkráte vyndala
jeden z úst.

Němě kráčela ke kapucínskému klášteru, ne·
vědouc ani, co ji tak mocně bliže vábí. Unavena
bolestí nedošla však, skleslaf ve zdálí několika
kroků na kolena. Mimovolně pozdvihla oči ke
klášteru - v tom však také zastřela je zase
rukou, nebof z kostelního okna vynikala taková
oslňující záře, jako by se v něm slunce obráželo.

,,0 matičko boží'lomoz mně I" zavzdychla
hlasitě. "Skryj mne po svůj svatý plášt, nenech
mne více trpět I" A nevědouc skoro ani, co činí,
ulomila prut z vedle stojícího roští, přelomila ve
dví, svázala travou, do níž vylouplý právě zub
obalila, v podobu kříže, políbila kříž ten a
zastrčila ho v kyprou zem. Počala se modlit; Tu se
jí zdálo, že přikročila k ní překrásná a jasná
ženská postava, zahalená v blyštící se, bohatý
plášf. Postava ta pohladila ji po vlasech a po
tvářích, vložila jí prst do úst a položila si ji pak
na svůj klín, přikrývajíc ji starostlivě pláštěm.

Teprve z rána podařilo se poděšené matce
a pomáhajícím jí soused6m, že děvčátko nalezli.

93