Mezi řeči povídal nám t~tik, že si koupil ta·
kovou hezkou písničku a že se s ní celou neděli
těšil. I ptám se, jakou a kde 1

"V neděli, když jsme šli zde z kostela, vidím,
že chlapec za sloupem s někým handrkuje. I jdu
tam a ptám se, co má. Nějaký člověk mu dával
tři písničky, aby mu dal za ně na paklík tabáku.
"Dej mu," povídám, "kdyby to bylo pro zaplať
Pánbůh I" Ale teď bych nedal tu jednu písničku
ani za pět grošů. Je k svatému Janu a má
osmnácte veršů. Já. hrozně rád zpívám, a je mi již
šedes~te let. Když jsou ty křížové dny, nechám
mužské se modlit, jdu při ženských a zpívám."

"To nebudete asi sám u' vás, že rád zpíváte,
ne· li 1"

"Tu to je pravda, v českých vesnicích je
všude zpěvu dost, ale když přijde člověk kousek
do Němec, tam to již přestane. Ale za to když
přijdou ydo hospody, nadělají křiku jako prašivci.
Deset Cechů. tolik nenakřičí, jako tři Němci." .

I ptali jsme se ho dále, zdali rád čte, a když
přisvědčJ, vyndám knihu, podám mu ji a ptám se,
umí.li tu literu číst - latinku. - On si vytáhl
brejle, dal si je njl nos, rozevřel knihu a začal
dost dobře číst. "O, to jsme se učili ve škole tak
číst za mých let, jináče ne. Ale tohle musí být
pěkná kniha 1" - Byl to :,Jarohněv z Hrádku".

Já jsem se nabídla, že mu ji pujčím, a on
měl radosti za sto zlatých. Zpomněla jsem, že se
již mnoho o tom namluvilo, kdyby .. byly knihy
švabachem tištěny, že by je lid raději čital, ale
zde jsem posud ani od jednoho neslyše(a;abymu

47