nijak města dobyt. Mezi Chody byl jeden jménem
Psutka (podnes jsou v jedné vesnici zde Psut.
kové); ten stál u té řeky na stráži, díval se na
město a přemýšlel, jak by je bylo možná dostat.
T u vidí u městské zdi psa, i myslí si: OJ T en pes
je z města, kterak se dostal ven 1" I nepustil již
vice psa z oči a po chvilce viděl, kudy leze zpátky.
Hned to oznámil našemu králi, pustili se přes
řeku, a když viděli, že je možná tou dírou se do
města dostat, pokusili se o to a tak šťastně město
přemohli. Tenkráte dostali naši za to, že byli tak
statni, a Psutka, že to vypátral, listy zlatými slovy
psané, dostali velká práva a svobody; patřili sice
k městu, ale byli svobodni. Od té doby jim
přezdívali Psohlavci, a to jméno nám podnes zůstalo.
Jaký čas od té doby až k nešťastné příhodě s
Kosinou uplynul, to vám říci nemohu, ani kterak se
to stalo, že. obec naše v poddanství přišla. Na
Trhanovský zámek, půl hodiny odtud, přišel pán
z ciziny, jménem Lamingar. Ten chtěl, aby mu
sedláci robotovali. Tenkráte byl naším rychtářem
Kosina; jak to nařízení přišlo, postavil se proti
tomu a stál za všecky, nechtě přivolit, aby svá
práva a svobodu zadali. Ale Lamingar ho vyhlásil
za buřiče a odsoudil k smrti.

Když byl v Klatovech k popravě veden,
zvony zača!y samy od sebe zvonit i a tu si měli hned
ti zatvrzelí pánové pomyslit, když se takový
zázrak stal, že tomu Pánbůh nechce, ale oni na to
nedbali; jen lidé ho litovali. Kosina šel k smrti
hrdinsky· a celou cestu si zpíval. (Píseň ta se prý
dosud V okolí pamatuje.) Když stál již na po"

61