dělní zástěru, neboť mne byl již miij priivodčí
opověděl, a nyní stál u krbu a neodvratně se na
mne díval.

V okamžení vešla Marketka, děvče pěkné jak
karafiát a zdravé jak višně. "Vidíte paní, s tú
dívčí hospodařím, chlapce a jednu dívčí mám od·
byté. Škoda, že selku tráva kryje, ta by vás byla
ráda vlděla. No, umřít musí každý, ona to
přestála, a já půjdu dost brzy za ni. Hbitě, Markéto,
nestůj, chléb přines, pomazánku, med a smetanu, paní
si vezme po libosti;" tak poroučel táta a setřel slzu,
která mu do oka vstoupila. - Všecko namitání
a odporování proti hostinnosti je marné, a kdyby
člověk nechtěl jíst, zarmoutil by hospodáře, který
by si to za nečest pokládal, aby si host u něho
ani chleba neukrojil.

"Táto! to je ta paní, co nám ty hezké knížky
piijčila?" ptalo se děvče, když bylo všecko
sneslo. - Proč pak nepošlete tátu pro jinou, když
se vám líbila?" povídám. - "Milá paní, někdy
mně ty staré nohy nechti slúžit, a než člověk na
Veselú Horu vyleze, sklesnou; nyní beztoho čtání
přestává." -- "Až to bude moct jen být, přiběhnu
sama k vám," řekla Markétka, a já ji pobídla,
aby přišla.

Již mnohokráte jsem slyšela o svatojanských
ohních (na sv. Jana Křtitele) povídat, ale něco
bližšího o tom mi nikdo povědít nemohl. Ptám se
tedy starého sedláka, zdali by on o tom co
věděl. "Ba právě že vím, za mých mladých let jsme
to dělávali, ale to jsme říkali ,Já na pálit'. Mladá
chasa, trochu odrostlá, sebrala se a nanosila bud

75