III.

Teď v zrcadlo hledím a sobě v zrak
a studuju vlastní své rysy:

ach vidím, že vskutku jsem ještě živ
já zapomněl umřít kdysi.

Však vypadám I Na sklo ať nadycMm
a jak chci je hedvábem stírám x
plet zvětralá. zmodralý, suchý ret,

a v zkalené oko jen zírám.

Ach vypadám I Jak bych byl v almaře,
to po jara, po léta zpátky,

kdes visel a ve vzduchu trouchnivém
tak vyšel již z módy i látky.

Mé vlasy a vousy jsou chvějná chmýř.
jak moly bych kolem byl zplašil.

a kdybych se potkal - iá vyhnu se,
jen abych se nepoprášil.

IV.

Já zanevřel na svět a v samotu
hor zanesl šedou svou chmuru.
Však jaro svou dcerušku navedlo:

"J di pomalu k němu vzhůru '"