20

A dceruška Zeleň hned šla a šla
a žebroní s slzičkou v oku

co dělát s tím nevinným dítětem!

jdu - po jeho jdu už boku.

Kde který je strom, honem setřásá
mně na ruce květy své svěží,

k>de které je žitečko na poli,

mně radostně v ústret běží.

Kde který je ve větvích zpěvný pták.
mně nad hlavou písničku zvoní,

kde který si povídá šumný les,

hned tichne a mně se kloní.

Jsem pohnut. "No víte, ta srdečnost
- to musím říc' - to je Vám ku cti'
kdo miluje člověka řádného,

tou láskou i sebe uctí.

Já v prsa si zkoumavě nahlédám

a šedou tu chmuru v nich plaším h
no víte co? - já se Vám poddávám:

jsem tedy zas letos Vaším!"

Jak pahrbek vedle to uslyšel,
hned radostí na nebe ječí:

"Vem honem svůj bukáč a dělej hrom,
ať sláva je ještě větší!"