2-

Mám trestat je rukou? houknutím zahnat robě?

Rozpaky rostou. já nevím co počít sobě
a pojednou - pravím Vám, z nenadání,
jak stalo se, neví snad Pánbůh ani h
držím to dítě v klíně.

A tisknu je k sobě - měkké mu hladím vlásky,
hlasem pak kdysi jak za doby první lásky,
když panence vyznání činil jsem štkavě,
teď tážu se plaše a zaiíkavě:

"Děťátko, máš mne rádo?"

VII.

Mně dech se v hrdle oužf
a oči mne tak tlačí

a teskno je mi do hlubin mé duše,

ba myslím věru, že je mi až k pláči I

Snad je tak děcku z rána,

když z nočních mrákot vstává
a s pláčem šiji matky své ovíjí,

až srdéčko mu v ňadrech usedává.

Snad je tak louce z jara,

když nad ní slunce svitne

a po travině, mladé po rostlině
zas první rosy visí perly třpytné.