4-

A iiné z nich plátna zas utkaly
a věší je za strom všady,
že vandrovník náhle se zaráží
a neví iiž, kam že a kady.

Zas Boubín se ku řece zahleděl
tam věru už stavba celá

a od břehu k břehu se z mlhy most
jak z mramoru do dálky bělá.

A na břehu stoií lid spěchavý
a radí se zdiven spolu,

a který z nich mamidlu uvěřil,
hrš! sklouzl a sletěl až dolů!

A Boubín se hromově rozchechtal:

"Ne, mámo - ti kluci
Tvoiej, mají ty děti teď nápady,

že člověku rozum až stoH!

No mládí je mládí a stvořeno,

jak myslím, jen ku radosti

hoď, mámo, jim mlhy té ještě kus,
vždy( máme jí, chval bohu, dosti r

II.

Já hnal se pestrým, luzným za motýlem,
byl samý nach a plný zlaté zdoby
však trhám zpět zas zelenou svou síti:
kam on mně used', bují tořič - kvítí

umrlčí hlavy do podoby.