47

s břehu když do vln bublavých
měkounká pomněnka se dívá

a lidem vonných za nocí

v každinké žilce slavík zpívá
.-
Kdy láska odlétá?

Když nad oblaky nahoře,
labuť své mladé volá

a dole vítr v strništích
vzdorná si hvízdá kola;

v zpáteční vodě pod mlýnem
když žlutavá se stříže točí

a lidem němých za nocí

i ve snu chladem vlhnou oči
.-
VI.

Podzim je zde a krátký den,

svět jak by k spaní byl odstrojen.

Již širý kraj zhnědnul a hory jsou
jak holé zdě

a vzpomenuv jara nevíš víc,
nač bylo zde.

Zkouším si myslet jaro zpět  
těžký je myšlenek zpětný let!

Kdo uhoď by němém tom o lese,
že zpěvem zněl,

kdo o nahém keři tmovém,

že růže měl?