48

Zimavá třesoucf se zář

pobihá přes země ztichlou tvář.

Já sleduju zrakem ty záchvěvy
a dýchám chlad

a duši mou chvěje otázka:

byl jsem já mlád?

VII.

Ze šedivím, praví váš veselý smich?

Teď vidite, co že je z boje,

jejž s ledovým svádělo rozumem
si horouci srdce moje

na hranatém živo by ti I

Ach potlouklo I Šedivý hlavy lem
to neni snad staroby měkkounký snih,
to stopy jsou krupobiti.

Ba - bylo to jako tam na horách'
Zár od jihu k výši se plazi

a z plilnočni druhé zas strany
se ledový vitr zvedá,

až ve výši u skalní hrany

vír v mlhový oba se srazí

pak sypou se kroupy jak bohatý hrách
a mžikem je hora šedá.