49

VIII.

Chtěl věčně bych být jen jak podzimek
však jako ten prvni a zdravý:

má z železa svaly, z žuly hnát,

při tom jak dítě je hravý.

On na každou skulinu hvizdne si
a šusti si v každičkém chrasti,
on mlhy si chytá na větev,

větry do skalních si pasti.

On balvany mlhy si do výše
až k temeni Boubínu vleče
a pranic si z toho nedělá,

v kapkách že vše hned zas steče.

On do kraje smečku si vypusti
svých drobounkých virových děti
a do cesty sfoukne jim pro hračku
písek a Iisti a smeti.

Pak zase kams do dálky zavolá
a zni to jak dělová rána ˆ
kde vzala se, vzala, už je tu
obrovská smršfová panna.

A panna hned do kola - do kola,
v důl, na horu nohu svou sází

a podzimek střechy a vývratě
dvorně jí v zástěru hází.

Sblrka souvislé felby Ikolnl. 28.

4