52

XI.

"Pojď - pojď I" to ve výši kdes volá
a zní to jako ptačí skřef;

já rozhlídl se: černá vratka

a malý veský hřbitůvek.

A zase slyším: "Pojď - nu pojď již!
víc nehleď světa na mumraj:

vždy! přelítl jsi světa koncem

a dosud neznáš blahých kraj."

Já naslouchám a srdce buši
a hlava klesá níž a níž

a pojednou tak luzně hledí
ty hnědé hroby, rudý kříž.

Je pravda 1 Nač se plavit mořem,
nač slézat strmých horstev lem:
zde zcela nízký pahrbeček

a za ním zcela nová zem 1