Odvětila nová bolest:

"Vždyl jsme spjaty v kruhy,
kam jde jeden toho rodu,
tam jdou všechny druhy!U

XIII.

Liják se v okna bořl ¸
noc 'divoká a děsnál

Já ležím chorý, bez sna
a lampa nočnl hoři.

.,Světélko poloslepé,

rci, lampo malá, nač jsi tu,
bych viděl líp svou samotu,
svou bolest cítil lépe?"

Mrkla si ve přlstěnku:

•• "fj počkej, chvilku počkej Jen,
já kmitám, svítím oknem ven,
těm hladovcům tam venku.

Dost jsem se rozproudila,

by mák znal, kam mráz svtii Ut,
by kulich zřel, kam v okno bit.

a smrt by nezbloudila. •• ••