MulOvÉ A OSUDY. 185 táboru válku rusko-tureckou, nastoupil vítězný pochod západní Evropou. Obecenstvo zvyklé víděti v bitevních obrazech scény příjemně uspokojující banální vlastenectví a pochlebně podporující národní ješitnost, bylo zprvu odpuzováno drsností a nelíčeností podání; zamyslilo-li se však před tou malovanou hrůzou života, pochopilo, že konečně malířství parádních manévrťt musí ustQupiti malířství moderního boje. Váleční odborníci, kteří zavrhovali toto snižování svaté války na krvavé vražedné řemeslo, nedovedli potlačiti svého obdivu detailnímu studiu a věcné věrnosti, j"evícím se na každém čtverečném decimetru pomalovaných plachet. Kritika umělecká, která stále ještě obdivovala se figurálním a scenickým monumentálnostem, vyjádřeným nahromaděním početných skupin, která stále ještě uctívala barevné fortissimo, bouřící v křiklavé červeni, palčivé žluti a prudké modři, brutálně vedle sebe nakladených; která vždy ještě velebila pedantický realismus modelového studia, byla unesena: a Vereščagin zastupoval před očima západu malířství ruské vůbec. Postavil-li se v těchto obrazech nepřátelsky proti ruskému samodržaví jako moci válečné, útočil v druhém proslaveném cyklu na církevní tradice vládního Ruska. V celé skupině obrazů líčil život ježíšLlv, opíraje se spíše o Renanovy "Počátky křesťanství" než o evangelia a se suchostí historika doby skeptické podal řadu propracovaných scen židovského národa v I. století. Vereščagin naložil s nazaretským prorokem chladně a nudně; tento syn židovského· národa, vyrostlý v tradicích synagogy a šetřící zvyklostí chytrých, lstných Orientalců, nebyl by jistě dovedl založiti světové náboženství ani utěšiti tolik bolestných duší. Tu žije jen neplodná nevěra moderní doby, zatím co krajan Vereščaginův, malíř Kramskoj, ve svém Kristu zpodobil všecku věčnou lidskou bolest