destru. Poslechněte posledního mého vás poučování.Osmeru
pak nalézám radu:

I. nelekati se až do choulostivosti a zoufání,
II. ustupovati do skrýší,

III. potěšení hledati u Boha v jeho Slovu,
IV. v9lati vroucně k Bohu o ochranu,

V. doufati silně,

VI. hotovu však býti k životu i smrti,

VII. a pak se strojiti opouštěním všech v světě věcí a
žehnáním se společným,

VIII. a umírati s potěšením vítězně.

40. O nelekání se takto mluví Bůh: Vyjděte, lide můj, a
vysvoboď jedenkaždý duši svou od prchlivosti hněvu. A nebuďte
choulostivého srdce, aniž se bojte pověsti, kteráž slyšána bude
roku tohoto i druhého, [když přijde pověst] a ukr':ltenství v
zemi a pán na pána Oer. 51, v. 45. 46.). Nemíní, abychom špalci
byli, hněvu ani ran necítící, ale abychom rozumně, co se děje,
soudíc, Pána Boha posvěcovali v srdcích svých (Iz. 8, v. 13.).
Můžeme tedy, když Bůh spravedlivými soudy svými
bezbožných svět zatopuje, Sodomu podvrací, Jeríchoobořuje,
Babylon hřmotem národů dobývá etc., nejinak na to hleděti, než že
Pán jde, aby soudil zemi (Žal. 96, v. 13.) ;jejž předchází oheň
všecko zžírající, a vůkol něho vichřice náramná (Žal. 50, v.3.).
A však, poněvadž to náš Pán jest, nelekati se toho přílišně, byť
se i země podvracela a hory padaly do prostřed moře etc. (Žal.
'46.)

41. Co se tkne skrýší a do nich utíkání, tato jest o tom
samého Boha rada: Ej, lide můj, vejdi do pokojů svých a zavři za
sebou dvéfe; schovej se na maličkou chvílku,dokudž
nepřejde hněv~Nebo aj, Hospodln béře se z
místasvého,abynavští
25