otázku svého životního rozhodnutí v pouhou otázku
existenční. Pak psychologický výtěžek: Básník nevěří
v sebe, nenávidí chvílemi svoje vlastní já, prchá před
svým chladným intellektem, aby přece na konec stal
se obětí tohoto zlého démona.

Není to N eruda sám - jest to prokletí celé doby. Hei=
ne, lyrický psycholog lásky otrávené ironií, a Lenau,
lyrický psycholog lásky skonávající v beznaději, byli
básnickými miláčky tohoto pokolení, které jako zástup
bolestných ikonoklastů přišlo po romantických
mod=lářích erotického paroxysmu. Hledali nový obsah a
nový smysl milostného dramatu a upírali životní
prá=vo staré, konvenční, sevtimentální erotice předcháze=
jící generace. Neruda, Sole, Mayer, ba dokonce v
ně=kolika piec;ách i Hálek vyznávali tuto novou negativní

filosofii marné lásky. v

Když roku 1863 odjel Neruda z Cech do Paříže,
vě=děl, že první akt jeho komoedie lásky jest dohrán; ba
myslil, že komoedie celá jest u konce. ~

42