návratu s přeraženými křídly symbolisoval v posledním
cyklu »Prostých motivů« elegickou písní opuštěného
plavce; rozumím·1i dobře básnickým podobenstvím a
obrazovým znamením tohoto lyrického arcidí/a, jest to
jediný pozdrav Nerudových mužných let první mi=
lence, té, která kdysi chtěla vsednout do jeho člunu.
Bílé ruce, vzpínající se jako pruhy vln po Nerudově
loďce, patřily jeho »věčné nevěstě« Anně Holinové.
Mrtví přece cválali na rychlejších koních. Ještě krátce
před hodinou smrti zatanula básníkovi vedle bytosti
matčiny i bytost předčasně ztracené milenky:

»Přeži! jsem matku svou, žiju jen památce,
přežil jsem lásku svou, měl ji tak na
krátce,všecko jsem oplakal, zase se osvěžil

Tebe bych, národe, Tebe bych nepřežil!«

Ale v těchto slovech skryto jest zároveň konečné
vy.=koupení z bolesti básníkovy. Mrtvá milenka, jež mu
měla dáti radost a štěstí, dala mu žal a nejhlubší
smu.=tek, jenž však byl očištěním a nejvznešenější inspirací.
Nevstoupila jako duchovní spolupracovnice do jeho
života, ale jako tragický motiv do jeho osudu. Snad
by skutečná Terezie Macháčková, ona sladká a senti=
mentální kráska hlubokých zraků, byla spoutala naiv=
ním a prostým svým ženstvím rozvoj N erudova
ve!.=kého a hrdého ducha.T ato mrtvá a ztracená fikce její
bytosti odpoutala jeho nejvzácnější a nejbytostnější
síly lidské i básnické. p!iJiJ

49