a - přehodnotil. Způsob, jakým N eruda pojal do »Knih
veršů« lyrickou tresť »Hřbitovního kvítí«, obráží celý
jeho umělecký i lidský vzrůst za desetiletí. Od formy
lyrického denníku, jež ovládá první vydání »Hřbitov=
ního kvítí«, dostal se Neruda k vyššímu a složitějšímu
útvaru poetickému, k lyrickým cyklům seřaděným dle
základních motivů. Proto, vyloučiv z první své knihy
polovinu, rozložil ostatek do čtyř kruhů »Ze srdce«,
»Z divokých lásek«, »Při zpuštěných strunách«, »2e
hřbitova«, položených soustředně, takže prvý okruh za=
bírá lyriku čistě intimní, poslední však meditaci a reflexi
společenskou i kosmickou. N eruda neodcizil se svojí
minulosti do té míry, aby jí nerozuměl již - jinak by
nebyl vložil mezi úryvky »Hřbitovního kvítí« některá
lyrická čísla zbrocená ještě teplou krví čerstvého
utrpení (tak piec;y »Jen matko »Náděj« zůstaňte«,
nebo dvě nezapomenutelné zpovědi hořkého milence
»Moje srdce jest jak pozdní podzim svadlý« a »Ach
přišla láska s milým žebroněním«); ale stál nad ní již
tolik, že mohl ji ovládati uměleckou intelligencí, tou
podivuhodnou silou, vychovanou ve škole přísné káz=
ně, již marně hledáme u jeho současníků.

Čtou=li se vedle starších partií »Hřbitovního kvítí«
lyrická čísla, která Neruda napsal v šedesátých le=
tech, vycítí vnitřní sluch umělecký okamž~tě podstat=
ný rozdíl těchto dvou skupin, náladově i meditačně
namnoze co nejúže spřízněných: z »Elegických hří=
ček«, z cyklu »Z Kraje«, z »Mých efemerek« a z nově
zařazených »Lístků hřbitovního kvítí« zaznívá neza=
pomenutelně osobitá a neobyčejně vroucí melodie

51