dekorací, stává se N erudovi lyrickým symbolem.
Ovšem v »Knihách veršů« jest toto umění ještě ve
způsobě velmi nedokonalé; přece však cyklus »Z kra
•je« platí mnoho touto novou lyrickou methodou.
Nemohli •• 1i Nerudovi současníci po »Knihách veršů«
změřiti daleký dosah těchto statečných pokusů o no
•vou lyrickou methodu, nedovedli arcit tím spíše po
•chopiti jinou statečnost, ukrytou v stručných a často
jen lehce improvisovaných slokách jejich pop~vků a
náladových výtrysků. Jest to statečnost, s níž Neruda
dobývá v poesii naší domovského práva šumivému a
pěnivému rozmaru ducha opravdu svobodného, opoj ••.
nému víření nezužitkovaných sil, bezstarostné hře živo
•ta nespoutaného nižádnou konvencí, slovem, všem těm
mocnostem, jež řídí a podmiňují pravou básnickou mla=
dost. V básnictví, přes hlasy všech doktrinářů a dog
•matiků, nesejde jen na požehnání bohů, at jsou to
ApoHo či Dionysos: také daimonům a alastorům ná=
leží tu podíl. Mácha byl přinesl obět temným aIasto=
rům, zlým duchům noci, zmaru, nicoty; Neruda dal
se inspirovati lehkomyslnými daemony nezávazné
ra=dosti, divoké vervy, mladistvého opojení životem
..první mezi našimi básníky. Proto u Nerudy, na nějž
jeho současníci dlouho pamatovali jako na nejlepšího
tanečníka svého pokolení, tolikráte víří verši i prósou
taneční rej, opojení hudbou a křepčením, rhytmický
pohyb, který odnímá vědomí a vyšinuje člověka
z mravního řádu: šílený čardáš za noci na Nezider ••.
ském jezeře v romantickém »Divokél11 zvuku«, drsný
obžalobný sarkasmus z básně »Skočme, hochu« i ja=

53