náboženská kritika, časová polemika, dojmy měst í ze
společnosti střídající se v oslňujícím víru, podobizny
politiků i umělců, ethnografické povahopisy, vtip ča=
sový í dojmový, konečně i pikantní zahrávání vlastní

osobností. v

Ozývá .• H se r. 1859 z Nerudovy improvisace ~Rek",
něte mně, větrové vy, odkud veslujete?« ještě úplně
starý romantik Eichendorff, cestuje r. 186J již plno",
krevný příslušník mladoněmeckého typu. Nikoliv ná",
hodou vstupuje dvaatřicet let po Heineovi Neruda
do »nového Jerusaléma« Mladoněmců, do Paříže; naši
oba repraesentativní romantikové, Jan Kollár, romantik
starožitnicko",filologický, a Mácha, romantik básnický,
šH za vnitřním hlasem ovšem do ItaHe. Neruda neod",
chází do Paříže jako básník; jest to liberální novinář
od hlavy až k patě, jenž s notredamské věže volá
nadšeně: »Paříž, cíl mé touhy, kouzelný hrad mé Fan'"
tasie, starobylá a věčne nová, f'rokletá a žehnaná,
tisíckráte a tisíckráte jmenovaná Paříž«; liberální no",
vinář stojí i o sedm let později u Božíh.o hrobu v Je",
rusalémě a zamračen proti Vatikánu v Rímě, liberální
novinář sděluje v »Pařížských obrázcích«, v »Obra.=
zech z ciziny« a ve »Studiích výstavních« hlavní
dojmy »Způsobem svým, lehkým jen a zábavným pe'"
rem feui1letonním«.

Ještě před r. 1860, kdy Neruda trvale '{stoupU do slu'"
žeb liberálne demokratických deníků »Casu«, »Hlasu«
a »Národních Listů«, keÍež dle vlastních slov cítil se
prostým vojákem na přední stráži, vyznával nad",
šene chválu žurnalistiky; když pak roku 1867 psal

58