v článku »Moderní člověk a umění« literární1vyznání
mužných svých let, neváhal na zvláště význačném
místě své studie prohlásiti: »Mnohostrannost života
jest totožna s rychlostí života. Jako v hudbě chce mo'"
derní člověk také v literatuře rychle žít. Co nejjasnější,
nepopíratelnou známku toho musíme považovat žur'"
nalistiku; ne práci notickářskou, nýbrž duševně sa",
mostatnou, poctivě myšlenkovou svou práci konající
žurnalistiku. Ta odloupla se od cechu básnického i od
cechu vědeckého co větev volná, má v literatuře plné
své právo, nebot se povznesla již na umění.« Z roZ-'"
hodných a sebevědomých těchto vět neslyšíme jen
Nerudovy mladoněmecké učitele, nýbrž i jeho vlastní
drahý tón: kdo dovedl by tak jako Neruda posvětiti
velkou láskou a horoucí opravdovostí práci všedního
dne, úmor každodenního zaměstnání? A přece N erudu
novináře nepostavíme nikdy do téže řady jako Nerudu
umělce, naopak v jeho básnickém díle vždy nás bu",
dou boleti žurnalistické živly, jako obdobně nepřesta",
neme litovati zmařených a zneužitých sil tvůrčích, jež
průběhem třiceti let Neruda pohřbil pod mosaikami
causerií, vtipnými hříčkami feumetonů, pod novinář",
skými a národně utilitářskými hledisky divadelních kro",
nik a literárních referátů. Dle tragického zákona života,
jímž jedinec zakupuje si za příliš veliké oběti každou
vzestupnou etapu duchovního a mravního svého vzrů",
stu, platil Neruda nepoměrně draho za to, čím při=
spělo novinářství k jeho lidskému i uměleckému vývoji:
za sesílení smyslu pro reálnost, za porozumění mnohým
společenským vztahům a různým povahovým zvlášt=

59