ZV E TAKÉ umělec přinesl si kořist z cest, vypráví
malá, neprávem zapomenutá knížka» Různí lidé«.
Již starý Laurence Sterne, otec Jean Paulův a děd
Heineův, vyznal se rozkošně v chardinovském umění
zhustiti cestovní dojem v genrovou postavičku,
obe
střenou sytým, teplým ovzduším, vdechnouti drobné
figurce, pouze letmo pozorované, ducha země a doby,
odhaliti v okamžikovém výjevu základní rys jejího
osudu: a to je v podstatě i umělecká methoda »Různých
lidí«, těchto »cestovních episod« pouti dunajské a le=
vantské. Nebyl by to však N eruda, básník ven a ven
osobní, kdyby nepodával více než dokonalé užití sebe
lepší, ale přece jen cizí methody; »Různí lidé« obsa=
hují mnohem více. Jiskří a světélkuje v nich neoby=
čejně prudký a intensivní pocit života; vybijí se jimi
radostná a mužná láska ke skutečnosti, k pozemskému
víru, k lidské komedii; konečný dojem těchto skizz a
episod, v nichž jen povrchní doktrinářství může si
hlavně pochvalovati rozšíření okruhu látkového a pe=
strost národopisnou, jest dojem věčné a marné hry,
v níž kmitne se lidská postava na okamžik na cestě ze
tmy do tmy a přece každá chce uchvátit s sehou nej=
vetší kus světla a štěstí a přece každá prožívá svou
vteřinovou episodickou úlohu, jako by l>yla Alexan=
drem neh Don Juanem.

Na cestě od »Arahesek« k »Povídkám malostranským«
patří» Různým lidem« přední místo; hývají",li na ně
staveni pravidelne »Trhani«, jest to jen jeden z četných
omylů, nahromaděných kolem této milé genrové skiz=
zy. »Trhani« děkují za svou ohecnou slávu látkové

62