smělosti, jež nebyla však zároveň smělostí psycholo",
gi_ckou,. proto říkají jim jedni nejnaturalističtejší práce
Nerudova, ač v jejich genrovém humoru není ani stín
skutečného naturalismu, druzí dokonce náběh k soci",
afnímu románu, třebaže Neruda měl v nich zájem či",
stě pittoreskní a naprosto ne sociální. Humor N erudův
v nich jest snad smavější a radostnější než kdekoliv
jinde, ale také o mnoho mělčejší,. umělce prozrazuje tu
arcit skvělý a švižný dar pozorovate1ský, nikoliv však
promyšlená tvůrčí práce, měnící náčrty a zápisky
v opravdové dílo.

))Arabesky« a »Povídky malostranské« jsou spřízněny
co nejúžeji,. ba nazval bych »Arabesky« přímo prů",
pravou »Povídek malostranských«. Když Neruda na
rozhraní let 50. a óo. otiskoval po časopisech novel/y,
jež později spojil v první svou knihu prós, řadil je cyk",
licky pod titul »Obrázky ze života pražského«,. ne",
může být pochyby, že konečným uskutečněním tohoto
plánu jsou právě »Povídky malostranské«. Trojí úskalí
hrozilo N erudovi, když s vyspělým uměním vrátil se
k záměru mladých svých let: úskalí látky, úskalí sti/u,
úskalí umělecké methody. V 70. letech, kdy Neruda
psal novellistickou kroniku Malé Strany, nebyl mu
malostranský domov již prostou skutečností, nýbrž
toužebnou idealisující vzpomínkou, v jejíž mlžné záři
vše z dětství, z domova, ze ztraceného světa zdálo se
důležitým, slavným, památným. Avšak básník nesmí
býti úplným a vyčerpávajícím,. musí krátit, vybírat,
vynechávat,. neobejde se bez rozlišování a bez oddě",
lování hlavních rysů od podružných detailů. N eruda

63