KONEčNý cíL, jehož dosažení Neruda zaplatil
nejkrásnějšími mužnými lety, jest naprostá jistota
života, úplná rovnováha ve vesmíru, kdežto jeho
lidské i básnické mládí bylo ovládáno bud hroutící se zá=
vratí neb hořečným hledáním pevného bodu ve vzdu=
choprázdné prostoře nihilismu a marnosti. Když byl
N eruda zvítězil v trojím experimentu úsilí o
rovnová=hu, jímž byly misse novinářská, poutníkovo bloudění a
genristův náběh k objektivnímu realismu, zatoužil vy=
zpívati i básnicky mocné vědomí bezpečí, radostný
pocit.vy~o,:,nané a ovládnuté síly. Nejprve »Písněmi
kosmtckymt«.

»Písně kosmické« zajímají spíše svým způsobem ře=
šení tohoto ústředního problému životního než svými
hodnotami uměleckými. Svou jistotu v životě, svou
rovnováhou ve vesmíru nepojímá tu Neruda jako pro=
žitou a protrpěnou zkušenost, nýbrž spíše jako nauko",
vou empirii, která prostě se odvozuje a snímá s proká=
zaných faktů a dokázaných poznatků vědních. N eruda,
příležitostný žák a nahodilý učeň moderní astronomie
a pluralistické kosmologie, dal se rád a ochotně poučiti
o trvalé, ba nezničite1né existenci své ve vesmíru, ří=
zeném neměnnými a svrchovaně moudrými zákony a
uvěřil povolně tomuto uspokojujícímu výkladu, jenž
neshodoval se sice s osobními zkušenostmi srdce, ale
opíral se za to o spektrální analysu a o Laplaceovu
autoritu. Pětačtyřicetiletý N eruda zakotvil tu na čas
v radostném positivismu, prosyceném skoro naivní vě=
rou v sílu a neobmezenost vědeckého poznání a věde=
ckého řešení světa,. positivism ten připomíná chvílemi

66