až ono proslulé vyznání lásky vědě, jež o třicet let dříve
učinil pětadvacetiletý E.Renan, do nedávna před tím
seminarista u sv. Sul pice. Avšak vědecká pravda, zvlá
•.ště není-li projevem ducha výlučně intellektuelního a
v podstatě abstraktního, nikdy nemůže nahraditi pravdy
osobnostní, zpečetěné celým osudem. »Písním kosmi
•ckým«, jejichž koncepce datuje se mezi nesoustavnými
návštěvami posluchárny a chvilkovými zastávkami
v observatoři, chybí vnitřní nutnost ideová.

Celá kniha básněna jest jedinou methodou: methodou
anthropomorfismu. Anthropomorfismus ten není zalo
•žen pouze na Nerudově potřebě a schopnosti zření
i podání živě názorného, nýbrž i na zvláštním jeho
daru vše zdůvěrniti, zlidštiti, humánně protepliti. Nej
•.zazší světy odrážejí v podání Nerudově intimní lidské
vztahy; život a živoření pozemšťanů jsou úplnou ana
•.logií kosmických dějů. Docela ojedinělé jsou příklady,
že Neruda inspiruje se závratným kontrastem člověcké
nicoty a vesměrné nekonečnosti; není však náhodou,
že v těchto básních nejmocněji šumí peruti poesie: pro
básníka meditativní vlohy a filosofického posvěcení byl
by právě tuto nejhlubší zdroj kosmické inspirace.
Jed.nou našel N eruda opravdu definitivní výraz pro tento
odvěčný vztah člověka ku zhvězdněnému oceánu nad
hlavou, v osmiverší známém již obecně:

»Mysli se nejvýš - a nad tebou
hvězd jako vřesných zvonců h
a kdybys byl jako Slunce stár,
nedomyslíš se koncůl

67