Vystačil,.1i Neruda v »Písních kosmických« jedinou
methodou básnickou, nevystačil přece jediným stilem;
sotva která Nerudova kniha spojuje a kříží tolik růz",
!1ých a vzájemně cizích slohů poetických. Zdá se, že
Neruda, když byl se odmlčel na tak dlouhá leta, cítil
se nucena experimentovati a zkusmo hledati svůj vý",
raz, nikoliv nepodoben rekonvalescentu, jenž přestáv
těžkou a vleklou chorobu, znovu se tápavě a nejistě
2kouší v chůzi. Není bez zajímavosti sledovat, jak
Neruda postupně v »Písních kosmických« vystřídává
trojí lyrický stil právě jako v 60. a 70. letech vystřídala
jej česká poesie: stil lehkého popěvku prostonárodního
rázu, stil veřejné chansony vtipně pointované a stil bás",
nické rhetoriky, založené na mnohoslovných paraleli,.
smech a na skvělých antithesích. Celá třetina knihy,
chronologicky, tuším, nejstarší, zbásněna jest naivním
lyrickým uměním, co nejúžeji spřízněným s Hálkovými
» Večerními písněmi«, které ostatně N eruda cenil velmi
nízko: lyrické anekdoty o hrách a rozmarech lásky vy
•pravují se důvěrným a hravým tónem a vyostřují se ga
•lantním žertíkem; nejen celá temperatura erotiky štastné
a srdečné, ale i obrazy a obraty, epitheta a
zdrobne.niny připomínají úmyslně lidovou píseň. Leckdy při'"
mísí Neruda k těmto písňovým živlům ještě groteskní
prvky feulletonistické: šprýmovný nápad dává veršo",
vané causerii rámec, časové i satirické vtipy střídají se
v sršivém ohňostroji, sousedský tón nenuceného ho
•voru nahrazuje básnický sloh; básník Neruda zase ne
•bezpečně ocitá se v oblasti veršovaného žurnalismu.
Slohu výmluvných a přístupných chanson užil Ne'"

69