BOLEST byla vždy velkou odmykatelkou poesie
N erudovy. Z krvavě čerstvého žalu nad smrtí pří",
telovou vyrostlo »Hřbitovní kvítí«; nejhlubší ly'"
rická čísla» Knih veršů« byla zbásněna nad rakví otco",

vou a uprostřed agonie lásJ{y;předčasný skon milenčin
a ztráta matky inspirovaly N erudu vždy znovu po dlou",
há leta; politické jeho verše napájely se ze zakalených
zdrojů veřejné mdloby a beznaděje; i v »Písních kosmi",
ckých«, této knize vyrovnané myšlenky a obsáhlého
humoru, přijal velmi intensivní podněty z teskné re",
flexe a z bolestného cítění. Také u brány Nerudova
nejzralejšího tvoření, značeného takměř současnými
»Balladami a romancemi« a »Prostými motivy«, stojí
bolest, jež odvrací zádumčivě hlavu a pozírá kamsi
do krajů smrti.

Až pietní vydavatel shrne a uveřejní intimní dokumen",
ty, osvětlující Nerudův život v rocích 1879-1883, až
pozor!lÝ a důvěrný psycholog napíše nám vnitřní hi",
storii Nerudovu z těch chmurných pěti let, užasneme
jistě nad temným životním pozadím oněch dvou laska",
vých a zářivých knih. Tehdy srazila nemoc Nerudu
poprvé k zemi, vzala mu cesty, přírodu, divadlo, přá",
tele, zazdila jej do šedivé a němé samoty neutešeného
mládeneckého pokojíka v polotemné staroměstské uli",
ci, odřízla jej od veřejné a politické činnosti, ochro",
mHa na dlouho jeho nohy. N eruda stává se samotářem
a poustevníkem; pozoruje z dálky tesklivě skutečnost,
ale necítí se její částí; loučí se pozvolna se životem,
uvěřiv starostlivým nejistotám lékařů a soustrastným
pohledům přátel. Jaký však jest to laskavý a dobrotivý

73