I :.Ballady a romance« právě jako :.Povídky
ma1ostranské« jsou pouze pro povrchní čtenáře neosobní a čistě
objektivn í epikou; tomu však, kdo je prožil, povědí
o Nerudově lidské osobnosti více než mnohá zpověd
lyrická. Poeta mateřské lásky, jenž zatím zvykl si
promítati všecky bytostné vztahy lithurgickými a
legendárními symboly pašíjového týdne, hlásí se hned v
ponurých rhytmech první skladby balladické. Zastřeně
podává sebeobviňující lyrik lásky zrazené před
naplněním a zavražděné zbabělým chladem v »Balladě
starb-staré« tragicky uzrálou a do příšerných důsledků
domyšlenou metastasi erotického svého románu.
Rozkošně humorné capriccioso »Romance o Karlu IV.«
jest epickou zkratkou pro Nerudův vývoj od kosmO='
politické pochybovačnosti až k horoucí víře v národ;
zúmyslně primitivistické »Ballady o duši Karla
Borovského« a z plesavě překotné »Romance o roku 1848«
zEívají mocné impulsy Nerudova junáctví, kdežto
»Romance italská« jest 'p!ímo oslavou veřejného
liberalismu, jemuž zasvětil Neruda mužný svůj věk.

S osobní důvěrností, s vroucím lyrismem pojal N eruda
postavu Ježíšovu, které v»Balladách a romancích«
připadla role protagonisty; není nesnadno vypozorovati,
jak ležíš jest tu podřízen vývoji velmi složitému. Kristus
z »Ballady horské« jest zázračné božstvo, horoucně
uctívané a sladce milované; v »Romanci štědrovečerní«
stává se z něho rozkošné lidské bambino, jak je
malovali quattrocentisté. Na okamžik kmitne se i silhouetta
občana Krista pod červeným praporem
republikánským, jak v něj věřil nejen Ugo Bassi, ale i Parini a

77