Mazzini před Alpami a Havlíček neb Josef František
Smetana na sever od Alp. Ale jako Neruda sám vy=
růstá i jeho Ježíš z bojovníka v humoristu a mudrce:
bambino v »Balladě tříkrálové« zvedá se z jeslí a s po=
kynem božského prstíku uvažuje s resignovaným hu=
morem o hořkém fragmentu dějinné filosofie; konečně
v »Balladě o svatbě v Kanaan« jest kazatel z Nazaretu
laskavým filosofem, jenž přišel na zem, aby posvětil
radost, lidství, dary života. V kterémsi feuilletoně po=
stoupil Neruda ještě o krok dále, nazvav Ježíše na kříži
největším humoristou za slova »Odpust jim, nebot
nevědí, co činí!« Nerudova koncepce Ježíše neřadí se
k oněm interpretacím Rembrandtovským neb Uhde:
ovs kým, které rozumějí jen Synu člověka sociálně
poníženému, bolestnému a pohaněnému, všelidsky
soucítícímu; patří daleko spíše do okruhu, kde vedle
Renanova lahodného rabbiho rozhazuje svoje květiny
Wildeův Ježíš=romantik: Nerudovi v »Balladách a ro",
mancích« proměňuje se Kristus posléze v násobitele jasu
a záře na zemi, osvětlené podzimními paprsky svrcho:
vaného humoru.

Nejvroucnějším výrazem Nerudovy subjektivity
v »Balladách a romancích« jest však stále se vracející
apotheosa dětí, tento symbol básníkova hledání ráj e
prostoty a naivity; krof!1ě Mánesových obdobně sym=
bolických akvarelů »Zivot na panském sídle« není
v českém umění tak toužebného chvalozpěvu na dítě.
Jako osamělý Mánes namaloval i opuštěný Neruda
v lithurgíckém ovzduší »Ballady horské«, v zsinalém
přítmí »Ballady dětské«, v rozkošných miniaturách

78